Pokud se rozhodnete letět do Kolumbie a fotografovat tam vzácné druhy papoušků, neobejdete se bez pomoci tamních ornitologů a jejich kontaktů. Mnozí ptáci totiž žijí na územích, kam je běžnému smrtelníkovi přístup zakázán – ať již kvůli tomu, že jde o vojenský prostor, případně území ovládané povstaleckou guerillou, nebo o přísně chráněné rezervace, kde je volný pohyb maximálně omezený. Na přednášce během našeho sobotního 12. setkání chovatelů Severovýchodních Čech ve Vlčí Habřině na Pardubicku to řekl náš člen, fotograf, cestovatel a majitel dvou ochočených velkých arů František Brzák. Akce se zúčastnilo na 70 zájemců z celé České republiky, ale také ze Slovenska.

František Brzák podnikl do Kolumbie už čtyři výpravy a pokaždé se zaměřoval na málo známé a v zajetí zcela nebo takřka nechované druhy papoušků. „Bez kontaktů mých kolegů, Pabla a Juana, by bylo takřka nemožné se někam dostat,“ upozornil. Ornitologové působí jako profesionální průvodci a připravují pro zahraniční turisty fotografické cesty na klíč. Kolumbie je takovými speciálními turistickými nabídkami proslulá, však jde o zemi s největším počtem ptačích druhů na světě, kde je birdwatching velmi rozvinutý. Na ptáky a především pak na papoušky lze narazit na každém kroku. František Brzák tak pořídil fotografie a videa nejen z těžko přístupných zapomenutých končin, ale také přímo ve městech nebo jejich nejbližším okolí.

Úspěch s focením je často dílem náhody

V jednom z měst nafotografoval a natočil obrovská hejna tiriků, kteří se na noc slétají do městského parku, kde přespávají, ale zároveň rámusí až do brzkého rána, kdy se znovu rozletí za potravou. „Hluk byl opravdu veliký a rušil nás po celou noc,“ vzpomínal fotograf, který si zakládá na tom, že při cestách za fotografováním ptáků nechce nocovat ve zděných domech a pokud možno trávit jen minimum času ve městech. „Co nejvíc času chci strávit fotografováním. Čím dřív jsem na místě, tím víc času tam můžu strávit. Ovšem musí se také počítat s počasím. V deštných pralesích denně prší a není to žádný vlahý deštík. Někdo trvá hodinu, jindy tři – a to se musí čekat, až přestane,“ popisovat František Brzák a ukazoval snímky z jednoho takového zdlouhavého čekání na verandě domu, který sloužil jejich skupině jako základna.

Při loňské, dosud poslední návštěvě Kolumbiem se podařilo Františkovi Brzákovi vyfotografovat kriticky ohrožené a takřka neznámé amazónky Fuertesovy. V přírodě jich přežívá jen několik desítek jedinců. Jsou to dost plaší ptáci, k nimž se dá jen těžko přiblížit. „Zvládli jsme několik snímků na velkou vzdálenost, ale potom si cestou zpátky jeden známý šel odskočit a najednou volá, že tam jsou amazónci. Nádherně nám pózovali několik minut,“ říká František Brzák a ukazuje sérii snímků. Podobně náhodné setkání zažil i s papoušky zlatoperými, což je další kolumbijský druh papouška, který se v zajetí vůbec nevyskytuje. „Na místě, kde jsme je měli fotit, byli příliš daleko a moc snímků jsem neudělal. Ale cestou zpátky, když jsem odpočíval, jsem je najednou spatřil kousek ode mě a nechali se chvíli fotografovat,“ popisuje fotograf náhodu, která při jeho cestách často sehrála důležitou úlohu.

Jak vyfotit vzácný druh? Nalákat ho na nahrávku

Mezi nejžádanější objekty fotografů zvířat v Kolumbii patří papoušek žlutouchý. Jde o nápadně zbarveného ptáka, který připomíná něco mezi aratingou a menším arou. Pokud by byl rozšířenější, jistě by šlo o populární druh chovaný v zajetí. V přírodě jich ale přežívá jen minimum a v minulosti byl dokonce považovaný za vyhynulého. Ovšem jenom proto, že se jeho populace zdržovaly na územích ovládaných protivládními jednotkami, kam se v podstatě nedalo dostat. Papoušek žlutouchý se tak nestal terčem pytláků a dodnes jej nikdo v zajetí nechová. Zajímavé je, že na rozdíl třeba od amazónků Fuertesových tito ptáci většinou odmítají umělé hnízdní budky, a tak jim ochránci pomáhají alespoň tak, že oplechovávají vletové otvory do přírodních dutin, aby se nemohli obsadit větší ptáci a nedostali se do nich predátoři. Papoušků žlutouchých evidují kolumbijští ornitologové několik stovek a skutečný počet bude patrně vyšší, jen je těžké ho zjistit, protože se často zdržují v nedostupných horských oblastech.

Že se vyplácí mít v Kolumbii známé mezi ornitology, doložil František Brzák fotografiemi dalšího vzácného a v zajetí takřka nechovaného papouška, amazoňana Kawallova. Do roku 1989 byl tento pták považovaný za poddruh amazoňana pomoučeného, který se přirozeně vyskytuje i v Kolumbii. Amazoňan Kawallův byl ale do loňského roku známý pouze z území brazilské Amazonie. Brzákovi průvodci v Kolumbii však tento druh jako první nafotili i v Kolumbii. „Zdokumentovali ho na jaře loňského roku. Dosud z Kolumbie existovaly tři fotografie, nám se podařilo udělat čtvrtou a další,“ popsal. Od amazoňana pomoučeného se Kawallův liší nahými lícemi a větší velikostí, ale také rozdílným hlasem. Právě na hlasové nahrávky František Brzák a jeho kolegové vzácné ptáky v Kolumbii často lákali.

Potravní specialisté a papouščí polygamie

„Nejde ale použít jakoukoli nahrávku, musíte vědět, jaký signál ptáci na té nahrávce dávají. Pokud jim totiž pustíte varovný zvuk, v podstatě je od sebe odeženete,“ upozornil František Brzák. Během fotografování kolumbijských papoušků si také všiml zajímavých potravních specialit. Například arové rudobřiší rádi pojídali palmové ořechy, ovšem jak si fotograf všiml, pochutnávali si pouze na svrchní zelené slupce, zatímco samotné ořechy házeli na zem. Důvodem jsou potřebné látky, které obsahuje právě slupka, pro jiné druhy ptáků absolutně nezajímavá. U amazónků černotemenných František Brzák zachytil polygamii, kdy se jedna samice střídavě pářila se dvěma různými samci. Podle kolumbijských ornitologů nejde o nic výjimečného, samice tak podvědomě zajišťují co největší genetickou variabilitu svému potomstvu.

Obdobné chování je známé u madagaskarských vazů velkých, kdy se samice páří s několika samci a ti ji potom v průběhu hnízdění všichni krmí. Stejným způsobem jsou vazové velcí chovaní i v zajetí, kdy na jednu samici připadá několik samců. U jihoamerických papoušků ale nebylo podobné chování popsáno a taky je tak nikdo nechová. Přednáška Františka Brzáka ve Vlčí Habřině na Pardubicku měla bezmála čtyři hodiny a po ní ještě následovala zajímavá diskuse. Po dohodě s Frantou se podobná přednáška s fotografiemi z jeho cest uskuteční i letos na podzim, pravděpodobně v listopadu. O přesném termínu budeme včas informovat.