Po letní přestávce se východočeští Exotáři opět rozjeli za návštěvami chovatelů do jiných regionů České republiky. Tentokrát jsme zamířili na Plzeňsko, ale také do středních Čech.

Vyráželi jsme v sobotu 18. září brzy ráno směr Plzeň a sraz všech účastníků, jichž bylo na konec 14 (!), byl před hlavním vchodem do plzeňské zoologické zahrady. Tam bylo předem domluvené setkání s ošetřovatelem ptáků a chovatelem papoušků Milanem Hřebíkem, jehož přednášku ze Skaličky si jistě mnozí ještě pamatují. Protože Milan měl na stejný den domluvený transport ptáků ze zoo, nejprve jsme si prošli celou zoologickou zahradu sami.

Za vzácnými exoty do Zoo Plzeň

Plzeňská zoo před časem zrušila rozsáhlý chov ptáků v zázemí a většinu druhů umístila do veřejných expozic nebo přesunula do jiných zoo. Hned po příchodu do areálu jsme si prohlédli obrovskou proletovou voliéru pro brodivé ptáky, v níž byly volavky, kolpíci, ale také ibisové a kvakoši. Ostatně, ti posedávali na stropu voliéry i zvenku, ale nešlo o žádné uprchlíky. Jak nám později prozradil Milan Hřebík, částečně jde o ptáky odchované v zoo a vypuštěné do volnosti a částečně o divoké jedince. Ptáci odchovaní v zoo mají mikrovysílačky, které měly umožnit sledování jejich tahu do zimovišť. Díky nim ornitologové vědí, že plzeňští kvakoši kvůli mírnému průběhu našim zim nikam neodlétají a potulují se v okolí zoo.

První papoušci, na které narážíme hned za voliérou s brodivými ptáky, jsou vazové velcí. V minulosti je zoo měla v zázemí v rozsáhlém podkrovním chovu mnoha druhů ptáků, který sice nebyl přístupný veřejnosti, ale dařilo se tam odchovávat řadu vzácných opeřenců. Toto zázemí je ale už zrušené a většina ptáků je vidět ve veřejných expozicích rozesetých po celé zoo. Asi nejvzácnějšími papoušky jsou kakaduové filipínští, kteří jsou z celé České republiky už jenom zde – v expozici pro návštěvníky lze spatřit jeden pár, další pak má zoo v zázemí. Aktuálně nejvzácnější druh kakadua už v Česku nechová ani žádný soukromý chovatel.

Poněkud netypicky má plzeňská zoo řešen chov arů vojenských. Papoušci sdílí voliéru s několika druhy kondorů. Ptáci v minulosti úspěšně hnízdili, ale koordinátor chovného programu pro ary vojenské v evropských zoologických zahradách zakázal jejich další rozmnožování, proto arové sice mohou zasednout, ale kondoři jim snůšku vždy zničí. Jelikož zázemí pro chov ptáků v plzeňské zoo již neexistuje, vzal nás Milan Hřebík na krmení žirafích samců a samice nosorožce do míst, kam se běžní návštěvníci nedostanou. Zašli jsme také za půlročním mládětem velblouda dvouhrbého, které si oblíbilo zejména naši hospodářku Danu Havelkovou. Ale to už jsme se museli pomalu loučit, protože nás v Úněšově čekal Zdeněk Říha, pravidelný účastník našich výjezdů za chovateli i setkání s přednáškami.

U Zdeňka Říhy v Úněšově

A hned jsme mohli obdivovat krásné nové voliéry, které mají vysouvací přední část makrolonové střechy a v nichž poletovali aratingové sluneční a kakaduové růžoví s odchovy, aratingové škraboškoví, mladý pár žaků velkých, loriové tříbarví a amazoňané běločelí. Což tedy rozhodně nebylo všechno, protože v dalším, starším chovném zařízení, části naší výpravy z Českého ráje (majitel Karel Hanuš a kurátor Arnošt Solař) padl do oka odchov latamů vlaštovčích a než bychom řekli Švec, rázem bylo domluvené, že si druhý den od Zdeňka Říhy všechna čtyři mláďata odeberou, aby je vypustili asi do největší latamí voliéry v České republice, ne-li na světě. Mezitím, co se domlouvat tento obchod, se o zbytek výpravy ochotně postarala paní Říhová a pohostila nás bohatým občerstvením, takže se nám pomalu ani nechtělo pryč.

Leč čas byl neúprosný a v lesích za Čbánem na nás čekalo luxusní retro ubytování v Melchiorově Huti, kde se zastavil čas v roce 1978. Pamatujete-li rekreační ubytovny ROH, dovedete si živě představit, kde jsme trávili noc. Ženské pokoje byly dokonce tak nadstandardní, že v nich něžnější část naší osádky raději ani nepřespala. Všechny chmury ale zahnal guláš, točená plzeň a Tullamorka v socialisticky laděné jídelně s nápisy „Čistota a pořádek zásada slušných lidí!“ a „Zbytky jídla zde“. Někteří byli z toho výletu časem tak omámeni, že si dodnes nepamatují, jak se toho večera dostali do postele.

„Mníškov“ v Úlici u běžce Davida Kellnera

V neděli ráno po snídani startujeme směr Hracholusky a Úlice, kde je další cíl naší chovatelské výpravy: smíšený chov papoušků a sov Davida Kellnera, chovatele, extrémního běžce, trenéra a stavitele voliér v jednom. Vymakaný čtyřicátník denně naběhá 20 až 50 kilometrů a v tomu stíhá stavět penzion a starat se o rodinu i ptáky. Původně se specializoval na chov velkých arů, jejich kolekci ale poměrně radikálně omezil a ponechal si dva páry araraun. Zaměřil se spíše na mutační mníšky šedé a alexandry malé a poslední dobou i na sovy. Překvapuje nás, že sovy pálené chová ve stejné řadě voliér s araraunami. Prý nějakou dobu trvalo, než si na sebe oba druhy ptáků zvykly, ale David Kellner tímto kouskem vyřešil problém, který měl s myšmi ve voliérách. Sovy mají vlastní voliéru oddělenou od ostatních větvemi s jehličím, a tak jsou od papoušků trochu odstíněny.

Za velkými voliérami pro ary přicházíme k párovací voliéře s mníšky a poté k předlouhé řadě chovných voliérek s desítkami, ne-li stovkami mutačních mníšků. Samozřejmě hned spouští neskutečný randál, ale poměrně brzy si na nás zvykají, takže se můžeme jít podívat i na nejstarší část voliér, v nichž nyní David Kellner chová žluté mutace alexandrů malých a také další sovy – výrečky a sýčky králičí. Můžeme se podívat i do zázemí, ale musíme jít tiše, protože procházíme společným vchodem k zázemí velkých voliér pro ary, v nichž jeden pár araraun zrovna hnízdí. Na závěr jdeme ještě na chvíli do čerstvě postaveného penzionu, kde nám David Kellner vypráví, jakým způsobem staví voliéry na zakázku pro další chovatele a odpovídá na dotazy ke svému chovu. Ale to už se pomalu musíme loučit, abychom se stihli ve spěchu naobědvat v blízkých Nýřanech (respektive v Tlučné) a vyrazili do středočeských Jirn, kde máme domluvenou návštěvu u Zdeňka Vandělíka.

A na závěr Zdeněk Vandělík v Jirnech

Středočeskou odbočku našeho výjezdu už někteří účastníci oželeli, protože je přeci jenom neděle odpoledne a povinnosti volají. My zbylí si prohlížíme kolekce velkých i malých arů, arating, amazónků a dalších papoušků. Zdeněk Vandělík nám ukazuje odchovy aratingů žlutých a papoušků modrobřichých. Od dřívějších návštěv tu došlo k určitým přesunům, ve velké společné voliéře už nejsou aratingové kaktusoví, ale aratingové sluneční a ary vojenské, které Zdeněk přesunul do deponace ke kolegovi chovateli, nahradili arové kanindy a arové červenouší. V největších voliérách je ale vše při starém, na své první odchovy tu čekají dva největší papouščí druhy na světě: arové hyacintoví a arové zelení.

Na závěr prohlídky ještě se Zdeňkem Vandělíkem chvíli posedíme v jeho zasedačce, probereme naši víkendovou akci a předchozí návštěvy a pozveme Zdeňka na blížící se přednášku Čestmíra Drozdka na 9. setkání chovatelů Severovýchodních Čech a už je čas jet domů zkontrolovat naše chovy.