Dobrá věc se podařila, po několikerém domlouvání a plánování jsme se na čarodejnice 30. dubna vypravili na vysněný výjezd k Čestmíru Drozdovi do Českého Rudolce. Tedy nejen za ním, protože během dvoudenní cesty jsme navštívili celkem tři chovatele a jednu zoo, ale návštěva u Čestmíra Drozdka byla prostě tím top ze všeho, co jsme zatím absolvovali. A protože zájemců o návštěvu u tohoto chovatelského hegemona bylo opravdu hodně, rozdělili jsme se do dvou přibližně stejně velkých skupin a absolvovali prohlídku soukromého ptačího parku v Českém Rudolci na etapy.
Nádhera v Českém Rudolci
Sraz jsme měli až u Čestmíra Drozdka a první skupina k němu dorazila okolo desáté dopoledne. Chovatel nás už netrpělivě očekával a hned nám ukazoval rozpracovanou stavbu voliér pro ary, kam chce už letos v létě přestěhovat několik párů velkých arů, dosud umístěných do vnitřních voliér v jedné z chovatelských hal. A potom to začalo… Kolem voliér s trichy orlími, které Čestmír Drozdek odchoval v Česku jako první a patří mezi jejich nejúspěšnější chovatele v Evropě, se dostáváme ke klecím a voliérám se… sovami! Ano, Čestmír Drozdek se poslední dobou zhlédl v sovách a má nich už pěknou řádku. Mezi nejhezčí patří obrovští puštíci malajští, mezi nejvzácnější pak výrečci filipínští, které má nejen vlastní, ale i ptáky deponované ze Zoo Praha.
Po sovách se hned dostáváme k velkým arům. Čestmír Drozdek chová ary hyacintové, zelené, zelenokřídlé, červenouché, arakangy a také harlekýny (křížence ary ararauny a ary zelenokřídlého). Z papoušků se věnuje také chovu žaků a eklektů různobarvých v různých poddruzích, amazónkům bělobřichým a amazoňanům modročelým. Hlavní doménou Čestmíra Drozdka jsou ovšem zoborožci. Na první jsme narazili v bývalé voliéře po vlhách, kterým chovatel postavil celou stěnu s umělými hnízdními norami. V téhle voliéře je jeden pár zoborožců přilbových, asi nejbarevnějšího druhu zoborožce vůbec. V další samostatné hale věnované jenom zoborožcům jsme viděli další dva až tři páry těchto ptáků.
Zoborožčí pavilon představuje to nejhezčí, čím by se mohly pyšnit ty nejlepší zoologické zahrady na světě. Voliéry jsou osázené stromy a keři, nachází se v nich velké kmeny stromů, zkrátka imitují skutečnou přírodu a ptáci se v nich musí cítit opravdu skvěle. Zoborožci hnízdí obvykle jen jednou ročně a snáší dvě až tři vejce, ale odchovají maximálně dvě mláďata. Čestmír Drozdek se tedy naučil odebírat jim první snůšky do líhně a mláďata odchovávat ručně a teprve třetí snůšku ponechat rodičům. Proto nám později mohl v odchovně, které vládne jeho žena, ukázat celkem pět dokrmovaných zoborožců přilbových. Největší mládě jsme si dokonce mohli vyzkoušet krmit myšími holaty, které předtím Čestmír Drozdek zbavil močového měchýře a moči.
V jedné z nejmenších zoo v Česku
Dvě hodiny u Čestmíra Drozdka utekly jako voda a už nás střídala druhá skupina, kterou tvořila část Exotářů, kteří se po této návštěvě vraceli domů, zatímco druhá část jela za první skupinou. Ta mezitím zajela na návštěvu blízké Bizoní farmy Rožnov a pokračovala do Čímeři na oběd a poté dál přes Třeboňsko do Borovan na návštěvu soukromé Zoo Dvorec. Jde o jednu z nejmenších zoologických zahrad s licencí od ministerstva životního prostředí u nás. Areál vypadá sympaticky a v době naší návštěvy ošetřovatelé postupně vypouštěli zvířata ze zimovišť do venkovních výběhů a expozic. Zoo Dvorec se zaměřuje hlavně na chov savců a specializuje se také na jedovaté hady, ale nechybí u nich i exotičtí ptáci.
Papoušky sice v době naší návštěvy měli ještě zavřené v zimovišti (šlo o aru araraunu, aru zelenokřídlého a kakadua bílého), zato voliéra pro vodní ptáky překypovala životem: obývalo ji hejno 26 ibisů posvátných, dva pelikáni bílí a jeden zoborožec. Hned vedle nich měl výběh jeřáb královský. U ibisů se ale zastavme. Právě ibis posvátný je totiž na seznamu evropských invazních druhů, jejichž chov a rozmnožování v zajetí budou od příštího roku zakázané. Jak nám ale řekl majitel zoo pan Ambrož, zahrada bude usilovat o výjimku, aby mohla ibise množit a vyměňovat je s jinými zoo. Dát dohromady skupinu 26 ptáků prý bylo komplikované a byla by škoda, aby toto úsilí vyšlo vniveč.
Zoo Dvorec v současné době finišuje s výstavbou nové expozice věnované Africe, v níž budou kromě jiného plameňáci. Zahrada si je dovezla ze Safari parku Dvůr Králové nad Labem a samotný transport byl prý „zážitek“. Podle Viktora Ambrože totiž plameňáci nesměli být uzavření v žádné přenosce a nesměli si během převozu sednout, protože by to už „nerozchodili“. Zoo proto vystlala nákladní prostor dodávky, do kterého plameňáky vypustila. Celou cestu pak do zatáček jeli rychlostí 15 km/h, aby se ptáci uvnitř nepomlátili, což se ale nesetkalo s pochopením u dalších účastníků silničního provozu. Nakonec dovoz plameňáků dopadl dobře, problémy se projevily jen u jedné samice, kterou zahrada léčila, ale nakonec u ní došlo k úhynu. Současnou skupinu plameňáků hodlá Zoo Dvorec postupně ještě rozšířit.
Za mutačními papoušky k Antonínovi Zelenému
Ze zoologické zahrady Dvorec jsme zamířili do Trhových Svin, kde jsme měli zajištěné ubytování v Penzionu Central, včetně večeře a večerního posezení v restauraci. Druhý den ráno jsme pokračovali do Kaplice, kde nás už čekal Antonín Zelený, kapacita na chov mutačních papoušků. Jeho chovné zařízení je velmi rozsáhlé a hned na začátku nás uvítala hejna agapornisů fišeri v různých barevných mutacích, u kterých byl trochu oříšek je vyfotit, protože neustále poletovali. Antonín Zelený se věnuje chovu mutačních alexandrů malých, velkých a vousatých, papoušků královkých, kouřových, červenokřídlých, barnardů límcových a rosel, ale má také žluté formy amazoňanů modročelých a přírodní formy amazoňanů velkých, nádherných a kakaudů sumbských.
Zaujal nás především jeho zlepšovák, jak se v chovném zařízení zbavit myší. U vnitřních voliér nemá pletivo až na zem, takže jsou to vlastně velké koše nebo spíše zavěšené voliéry, pod kterými je prostor, kudy mohou procházet kočky. Na ty jsou prý ptáci zvyklí a vůbec se kvůli nim neplaší. A kočky jsou v pohodě i se psy, kteří jinak jakékoli cizí kočky nemilosrdně mordují. Někteří z nás měli to štěstí, že se mohli podívat i do uzavřeného chovného zařízení a spatřili tak i další papoušky jako lorie, amazónky a další. Po krátké debatě na zahradě u voliér nám Antonín Zelený rozdal vydání časopisu Papoušci, v němž je s ním rozsáhlý rozhovor a už jsme se chystali na cestu do Starých Hodějovic na samém okraji Českých Budějovic, kde na nás čekal Jindřich Veselský.
¨
„Ařinec“ a nestoři kea u Jindřicha Veselského
Tohoto chovatele můžete znát také ze stránek časopisu Papoušci, ale pravidelně se objevuje i ve vysílání regionální Jihočeské televize nebo na stránkách deníku Právo. Jako jednomu z mála v Česku se mu podařilo odchovat nestory kea, ale jinak se zaměřuje především na chov arů a také na kakaduy růžové přírodního zbarvení a mutace lutino. Chovatelské zařízení Jindřicha Veselského je umístěné hned vedle rodinného domu v zařízlém údolí, kterým protéká potok. Cesta dolů je tak příkrá, že v zimě chovatel raději ani nesjíždí autem dolů, protože by už nevyjel – i z toho důvodu, že děti chtějí na cestě sáňkovat, a tak ji neupravuje. Ještě než sejdeme úplně dolů, už nás Jindřich Veselský seznamuje s aktuálně stavěným zázemím pro velké ary. Budova měla původně sloužit jako chovné zařízení pro opice, na které prý stejně někdy v budoucnu dojde, ale nyní chce chovatel vybudovat voliéry pro velké druhy arů, které mu ještě chybí – arové zelení a arové hyacintoví.
V současných voliérách má Jindřich Veselský z velkých druhů arů ararauny, zelenokřídlé, vojenské, červenouché a kanindy, z menších pak ary žlutokrké, marakány, horské, červenoramenné a rudobřiché. Pro ty menší má závěsné venkovní voliéry umístěné nad velkými voliérami. Po stranách velkých voliér pak kromě arů chová zmíněné kakaduy růžové a také pár amazoňanů vějířových. Papoušky to ovšem zdaleka nekončí, Jindřich Veselský má také velké varany (jednoho nám přinesl ukázat) a nedávno si pořídil i speciální druh lysých koček, které mají každé oko jinak zbarvené. V plánu má ještě zmíněné menší druhy opic a nadšeně nám líčí, jak chce postavit velký skleník a další chovatelská zařízení. Nakonec dostáváme další časopis Papoušci, v němž popisuje svůj první odchov nestorů kea a pomalu se loučíme, protože nás čeká dlouhá cesta zpátky domů do východních Čech.