Vyjeli jsme v sobotu 5. října 2019 v časných ranních hodinách, abychom se sešli v 10:00 hodin v Českých Budějovicích u pana Rudolfa Strnada, známého chovatele mutačních papoušků.

Po milém přijetí nám přestalo přát počasí a spustil se silný déšť, což narušilo prohlídku kolekce papoušků. Nevadilo to však tomu, abychom společně s panem Strnadem zasedli pod přístřešek a poslouchali poutavé vyprávění. Pan Strnad je skutečná legenda a zapálený chovatel hltá každé jeho slovo s velikým nadšením. Když se počasí trochu umoudřilo, viděli jsme krásné kakadu inka, rosely pestré v mutacích a kombinacích jako např. zlatý opalín a další. Krásné orange opalín papoušky zpěvavé, kteří slouží jako náhradní rodiče k vzácnějším roselám.

Tady bychom mohli být celý víkend a stále by bylo co poslouchat. Bohužel náš program byl neúprosný, a tak jsme se přesunuli do Chlumu u Třeboně k manželům Petrovi a Jitce Kolezsarovým. I tady bylo na co koukat. V zánovních, velmi pěkně provedených voliérách jsme viděli ary kanindy, papoušky šedohlavé, kolekci amazonků a další. V srdci voliér mají Kolezsarovi kuchyňku pro obsluhu papoušků a také posezení pro chovatelské návštěvy. Při přátelském posezení nám manželé odkryli část své přípravy na sezónu. Téměř cela kuchyňka byla pečlivě vyskládána dýňovými kompoty pro papoušky. Jistě že jsme ochutnali a byly vynikající. Až jsme ptáčkům záviděli.

Téměř se setměním jsme opouštěli příjemné lidi a úspěšné chovatele. Přesunuli jsme se do Soběslavi na objednaný penzion. Sotva jsme si odložili osobní věci a už jsme se pěšky vydali do centra města, kde na nás čekal Martin Papač. Následovala večeře, nějaké to pivko k ní a samozřejmě chovatelská diskuse. Ta pokračovala po přesunu na chovatelský areál místních chovatelů, který je nutno jen závidět. Tam jsme pečlivě navazovali přátelství s místními chovateli až do pozdních nočních hodin.

Ráno jsme navštívili místní výstavu a burzu. Po prohlídce jsme se přesunuli k Martinu Papačovi na návštěvu jeho drahokamů v klecích. Martinovy neofémy modrohlavé jsou skutečně úchvatné a je bezesporu nejúspěšnějším chovatelem těchto papoušků u nás. Nezaostávají však ani jeho výstavní zebřičky, kterých má opravdu úctyhodné hejno. Veškeré jeho chovatelské zařízení je vymyšlené do posledních detailů, a tak se dobře obsluhuje, snadno čistí a je na ně krásný pohled. Smekáme klobouček.

Ach ten čas. Zase nás žene o kus dál do Kladrub k Václavu Jirouškovi. No i tady bylo na co koukat. Zánovní chovatelské zařízení čítá více než 50 voliér a v nich obdivujeme mutační papoušky červenokřídlé, kouřové a nádherné. Václav myslí opravdu na všechno, a tak má pro návštěvy připravenou parádní místnost, kde jsme si povídali o naší krásné zálibě až do podvečerních hodin.

Plni dojmů se vracíme domů auty, kde pokračuje diskuse o našich zážitcích z chovatelského víkendu.

A kam pojedeme příště? To se nechte překvapit. Teď nás ale čeká tradiční podzimní setkání chovatelů Severovýchodních Čech.