Stejně jako v loňském roce, i letos v říjnu jsme věnovali jeden sobotní výjezd za chovateli návštěvám našich členů. Tentokrát jsme zavítali na Hradecko. Sraz byl v sobotu 8. října o půl deváté v Rozběřicích u Všestar u našeho předsedy Jirky Vojtěcha. Poseděli jsme tu v jeho klubovně, popovídali, popili, a protože jeho chov agapornisů už všichni známe, vydali jsme se na obhlídku přes ulici k Honzovi Skořepovi, který začíná s chovem velkých papoušků a právě staví voliéry pro ary. Už nyní chová jeden pár arů araraun a v blízké době plánuje chov ještě rozšířit v novém chovatelském zařízení, na jehož stavbě se podílel i náš předseda.

Honza Skořepa ale není jenom chovatel, je také výtečný kuchař. Pro všechny účastníky připravil parádní buřty na pivu, u kterých jsme strávili další drahnou dobu a z Rozběřic vyráželi se značným zpožděním, což je u našich výletů už takřka tradice. Našim dalším cílem byly Holohlavy, část Smiřic, kde bydlí další východočeský Exotář František Rérych, specialista na kakaduy a další větší papoušky. Z ulice není vůbec patrné, že by tu nějaký chovatel bydlel, ale jakmile jsme prošli garáží a průchodem přes byt na zahradu, otevřely se před námi dvě řady voliér s pestrobarevnými papoušky.

U Františka Rérycha v Holohlavech

Jak jsem už zmínil, Franta Rérych se specializuje hlavně na kakaduy. V jeho voliérách jsou k vidění tři druhy: kakaduové šalamounští, kakaduové inka a kakaduové růžoví v přírodní formě a v mutaci lutino. Kromě toho jsme mohli obdivovat amazoňany vějířové, amazoňany modročelé a žaky velké. To vše jsme sledovali přímo zblízka, a nakonec rozsazení okolo stolu na terase, odkud má Franta nádherný výhled do všech voliér. Jeho papoušci jsou na lidi zvyklí, a tak před námi neutíkali do zázemí, ani se nebránili vytrvalým křikem, jak je obvyklé u chovných ptáků.

Zavaleni pohoštěním od hostitelky, které tímto moc děkujeme, jsme strávili pěkných pár desítek minut diskusí nad chovatelskými záludnostmi (například kde sehnat sojky inka pro Karla Hanuše a Arnošta Solaře) a Franta nám vyprávěl, jak stavěl svoje současné voliéry, které mají zázemí z PUR panelů, takže stavba byla hotová velice rychle a v zimě drží teplo a sucho. A protože jsme se v Holohlavech docela rozseděli, už byla čas se zvednout a jet o několik domů, vsí a měst dál do Třebovětic, kde na nás už netrpělivě čekal Martin Voborník se svojí kolekcí velkých arů.

Za „fanatikem“ do arů Martinem Voborníkem

Martin Voborník se profesně věnuje úpravám zahrad a zahradním stavbám, což je na jeho chovatelském zařízení a okolí jasně vidět. Přestože s chovatelstvím začal teprve před několika roky a na první odchovy teprve čeká, jeho voliéry vypadají velmi profesionálně a jsou dobře promyšlené. Rozdělil je do tří samostatných zařízení, z nichž jedno je určené výhradně jednomu páru arů hyacintových, soustava dvou (zřejmě nejstarších) voliér arům kanindám a araraunám a největší sestává z pěti velkých voliér, v nichž jsou dva páry arů zelenokřídlých, po jednom páru arů arakang a arů zelených a jedna čeká na další pár arů hyacintových.

Venkovní i vnitřní voliéry jsou velmi prostorné a asi bychom těžko hledali chovatele arů, kteří dávají ptákům takový prostor. V zázemí je naproti každé voliéře na zdi fotografie daného páru se základními informacemi, o jak staré ptáky jde a obslužná chodba slouží i jako sklad a přípravna krmiva. Krmné pulty má Martin Voborník pouze v zázemí a používá v nich nerezové a také umělohmotné misky, které však arové nemohou nijak zničit, protože se k nim přes masivní nerezový kryt (na rozdíl od obsahu misek) nedostanou. Jedině arové hyacintoví mají k dispozici i velkou kameninovou misku umístěnou na silném kmeni v zázemí.

U nestora mezi chovateli arů Zdeňka Špalka

Martin se svojí ženou nás pohostili tak výtečně, že jsme z našeho programu, který doznal už značného skluzu, velmi rádi vypustili oběd v motorestu Picolo ve Všestarech a jeli rovnou za dalším chovatelem arů Zdeňkem Špalkem do Břízy u Hradce Králové. Zdeňka netřeba nějak blíže představovat, patří historicky mezi nejzkušenější a největší chovatele arů u nás, který drží několik českých a československých prvoodchovů. Společně se synem Igorem nás provedli nejen původním chovným zařízením, ale také plnícími se novými voliérami, kde jsme napočítali čtyři páry arů hyacintových, pár arů zelených, čtyři páry arů červenouchých a prakticky všechny další druhy arů s výjimkou amazonských (kumanských) a rudobřichých, u kterých Zdeňkovi padl jeden chovný pták.

Mohli jsme vidět také asi nejstarší chovný pár arů araraun v České republice, který ještě ve věku okolo 60 let odchovával zrovna mládě. Tito ptáci pochází ještě z odchytu, a ačkoli se samice hodně škube na břiše, bez problémů inkubuje vejce a odchovává mláďata až na bidlo. Zdeňkovi se letos podařilo odchovat ještě ary kanindy a ary žlutokrké. Na dřívější úspěchy s ary hyacintovými nyní čeká, poslední tři sezóny se mu s nimi nedařilo, ale další sezónu by se to mohlo zlomit. Jinak se Zdeněk nejvíce soustředí na ary červenouché a také na kanindy, jichž má stejně jako arů hyacintových po čtyřech párech. Plni zážitků jsme ještě dlouho debatovali v návštěvní místnosti, kde má Zdeněk zavěšenou mapu světa s vyznačenými místy, které se mu podařilo osobně navštívit.

Do Babic k Ladislavu Rakovi

Z Břízy míříme na poslední štaci do Babic, kde nás čeká návštěva u našeho člena Ladislava Raka. Ještě předtím ale zastavujeme u jeho skoro souseda pana Vítka, který chová ary ararauny a zelenokřídlé, ale také puštíky bělavé. Překvapuje nás pěkně řešenými voliérami a hned ho přemlouváme, ať se přidá k Exotářům (prý ještě uvidí). A pak už jedeme k Ladislavu Rakovi, který má všehochuť australských, afrických, asijských i jihoamerických papoušků: od andulek přes korely, papoušky červenokřídlé a žaky až po velké ary a sovy. Co do počtu chovaných ptáků jde asi o největší chov během tohoto našeho výjezdu, zároveň ale nejméně koncepční.

Starší voliéry by asi nevadily, ale ptáků je v nich až zbytečně moc, takže se musí při hnízdění rušit. Ladislav Rak ale připravuje nové chovatelské zařízení, pro které už má připravené prostory a postupně je připravuje ke stavbě. V dnešní době to není nic jednoduchého, a tak budeme držet palce, aby se vše podařilo a papoušci měli dostatečný prostor a zázemí, které si zaslouží. Ještě se hromadně fotíme na dvoře Láďova statku, neodmítáme drobné občerstvení, ale už se zvedáme, abychom ještě stihli celý dnešní den rozebrat v motorestu U sedláka Chvojky v Roudnici. Výjezd to byl opět velmi vydařený, počasí nám přálo a jsme rádi, že jsme mohli vidět, jak se našim členům daří s jejich chovy.