Každý volný den je volný do té doby, než se tam něco nacpe. Je 2. března 2023 a volný den využíváme na návštěvu Marcelovy ptačí farmy. Zájem je veliký a všichni najednou tam nemůžeme. Pojedeme tedy po skupinách. Cestou se stavujeme na ptačím trhu. Pro všechny zelené aktivisty z celé EU by tato návštěva měla být povinná. V klecích se tísní stovky drobotiny, která je krmena nezralou kukuřicí v klasech nakrájená na kousky. Misky na vodu vyschlé jako Sahara. Teplota je kolem třicítky. Vedle klecí s exoty jsou slepice, kočky, cibetky i pejsek, vše v klecích. Prostě ptačí trh. Šneci v barevných ulitách s napsaným číslem, připraveni na závody. Snad jenom rybičky ještě nikdo neučí chodit. Popojedeme.

Jsme u Marcela na farmě. Krásná zahrada na vstupu nedává tušit, čím pokračuje. Uvítací kávička, pravidla pro provoz v plné sezóně a už se dělíme na dvě skupiny a každá vyráží jinam. Procházíme kolem voliér a každou chvíli slyšíme: „to v Evropě vůbec není“. Koukáme na tu krásu a Marcel nám při tom přibližuje problematiku chovu v místních poměrech. Nemá to kluk jednoduché. Co dodat. Jedna velká krása. Marceli, děkujeme a přejeme ti hodně chovatelských úspěchů. Ať se ti podaří alespoň některé skvosty přivést do Evropy.

Pan Pepa se svou krásnou průvodkyní odletěl na Jávu posoudit kvalitu chovu tamních chovatelů agapornisů.