Druhý výlet se konal 1. března 2023 směr Ubud. První zastávkou byla výrobna batikovaných látek a výrobků z nich. Ruční kresby na látky a následné postupné nanášení barev bylo něco zcela jiného než to, co známe z našich krajů, co nazýváme batikou. Prohlídka obchodu s látkami a výrobky z nich budila zpočátku u některých dam viditelné rozpaky, ale jenom do té doby, než první vyšla ze zkušební buňky oblečená do batikovaných šatů. V tu chvíli se strhla bouře nad Bali. „Kde jsi to našla? Ve kterém regálu to je? Mají tam i jiné barvy? Jsou tam i jiné velikosti?“ Dámy nosily nové a nové kousky a cpaly je pánům do tašek a tempo se stupňovalo. Po hodinovém náletu se zcela vyčerpané dámy pomalu trousily do autobusu, uspokojené a na tvářích jim bylo vidět nevyslovené „zítra si dáme repete“.

Na řadě byly rýžové terasy Tegallalang. Tento kousek zúrodněné přírody byl doslova úchvatnou ukázkou lidské šikovnosti a přizpůsobivosti se přírodním podmínkám. Šikovní domorodci využili každé příležitosti trochu si přivydělat a vědomi si atraktivnosti místa, nastavěli na svahu veliké houpačky, přes údolí natáhli lanovou dráhu a lákali turisty k jejich vyzkoušení. Při sledování zájmu o tyto atrakce si návštěvník musel položit otázku, co je pro místní výnosnější, zda se celý den plahočit po svahu ohnutý do pravého úhlu nad rýžovými sazenicemi, nebo trochu pohoupat roztoužené turistky s plnými peněženkami. Opouštíme plné parkoviště a pokračujeme v krasojízdě.

Další zastávkou jsou chrámy Tirta Empul a Gunung Kawi. Ten první byl na první pohled skromnější, zasazený ve svažitém terénu a možná proto i méně navštívený, alespoň v čase, kdy jsme tam byli my. Gunung Kawi se rozkládal skoro na rovině, byl rozsáhlejší a využívaný nejen k prohlídce, ale i k náboženským praktikám. Na očistné koupele se stála fronta. Nikdo z nás se nepřipojil.

Předposlední zastávkou byla „kávová zahrada“, kterou bych nazval botanická. Každý strom a keř byl jiný. Různé druhy kávovníků, stromů s tropickým ovocem v různém stádiu zrání, ale třeba i chlebovník. Ukázka pražení kávy původním způsobem a cibetka v kleci naznačily, co nás ještě čeká. Nejprve to byl skvělý oběd a po něm následovala ochutnávka kávy a čaje. Celkem 20 kalíšků s různými nápoji na každém stole, které jsme postupně ochutnávali a následně měli možnost si koupit. Cibetková káva byl zlatý grál. Byla skvělá. Peněženky zhubly o statisíce rupií.

Vracíme se na hotel. Cestou nás ještě čeká zastávka v řezbářské dílně, kterou operativně na naše přání, stejně jako batiku na začátku dne, zařadil náš skvělý průvodce Pavel. Nic pro něho není problém, stačí vyslovit přání a on ho splní jedním lusknutím prstů. Je neuvěřitelný. Zastavujeme před dílnou. Pod stříškou sedí tři řezbáři a předstírají práci. Je to trochu divadélko pro návštěvu, ale kolem nich je vystavena jejich práce a před ní klobouk dolů. Krásné sošky, velké sochy v životní velikosti, ale i nábytek z drahých dřevin. A ceny nejsou pro Balijce, na to si domorodec nevydělá ani za rok. Jdeme do obchodu. Tisíce sošek, většina jsou místní božstva a draci. Marně se snaží Franta Rulík přivolat svůj sen výkřiky: “kakadu, já chci kakadu“. Po chvíli ale uslyší z druhého konce prodejny ozvěnu: „ kaká du, ja ci kaká du“ z produkce místního řezbáře. Viděli jsme krásnou práci. Tentokrát zůstávají peněženky spokojeně v klidu. Výlet končí, byl to nadupaný den. Zítra máme volno. Obrázky snad přiblíží atmosféru dne.