A je to tady. Jedna parta vyrazila 25. února 2023 přes Istanbul do cílové destinace Denpasar na Bali. Start v 15,30 hod. z Ruzyně, v Denpasaru 26. února v 18 hod., cca 13.500 km. Cesta na hotel v Sanuru naznačila, že naše mezinárodní řidičáky asi nebudou potřeba. Představa, že se budeme přesouvat na skútrech, se rozplynula při pohledu na totální chaos na silnici. Značky skoro žádné, červená na semaforu znamená „ještě 20 motorek projede“ a stopka pouze trochu zbrzdí. Zdá se, že tady platí jediné pravidlo: když se tam vejdeš, tak jeď. Jízda vlevo je asi ten nejmenší problém.

Vzájemně se vítáme na hotelu, jedna parta přijede až zítra. Večer se scházíme v bazénu a každý ukazuje jakou to mňamku přivezl v pet láhvi. Na Bali může každý přivést 1l alkoholu v originálním balení, ostatní je třeba barevně přizpůsobit jako Aqua, nebo čaj. Vnitřní dezinfekce se na Bali nesmí zanedbávat. Druhý den je aklimatizační. Hledáme cestu k moři. Sotva jí najdeme a dorazíme na břeh, blíží se mrak. Honem do vody, moře je zakalené, protože vítr již zvedá vlny. Krátká koupel a je to tady. Když na Bali prší, připadáte si jako pod vodopádem. Mažeme na hotel. Na silnici je po kotníky vody a žabky nám hází vodu mezi lopatky. Nevěřící zhlédni video. V bazénu je skoro plno stojících a házejících po sobě petkama. Naše první zkušenost s balijským deštěm byla zároveň poslední. Ne že by už nepršelo, ale nikdy nás to nechytlo venku. Přivítáme poslední příchozí a již se řeší detaily zítřejšího prvního výletu.

28. února 2023 vyrážíme na první výlet. V 8,30 hod. pro nás přijíždí Pavel Kryml, profesionální průvodce, Čech žijící 12 let na Bali. Balijci jsou menšího vzrůstu a jejich vozidla jsou tomu přizpůsobena. Řešíme první problém, jak se naskládat do minibusu, když hloubka sedáku je 40 cm a mezera mezi sedadly je 15 cm. Je to maso, kolena pod bradu a jedeme na jih. Dnešním cílem je Garada Wisnu Kencana park, rybí trh a chrám Uluwatu Temple z 11. století.

GWK park je rozlehlý s řadou velikých skulptur, nejvyšší je 146 m dostavěná v roce 2018. Součástí je ukázka místních tanců Kecak. Z parku vyrážíme do přístavu, kde místní rybáři nabízejí své noční úlovky. Venku je kolem 30°C, ale pod plechovou střechou to kupodivu docela jde. Ryby jsou na ledu krásně uspořádané a my neváháme a nakupujeme si oběd. Hned vedle rybího trhu je první, ha ha „restaurace“ říkají tomu Varung, kde nám ryby za 20.000 RP ( tj. 30 Kč) upečou a přidají nám k tomu přílohu zeleninu, nebo hranolky. Pivo přinesou z vedlejšího stánku. Majitel Varungu asi nikdy neměl plno, tak si nás hned fotil. Po dobrém obědě hodinka na pláži a koupačka.

Poslední zastávkou na dnešním výletě je chrám Uluwatu Temple. Je to jeden z devíti chrámů, které mněly ochránit Bali před zlými duchy. Několikrát nás po cestě průvodce Pavel upozorňoval na chytré opice makaky, které kradou lidem brýle, mobily, boty a vše co se dá vyměnit za něco dobrého. Marně. Sotva se Majka otočila zády k jednomu opičákovi, už jí skočil na záda, ukradl brýle a v mžiku uháněl na střechu vedle stojícího domu. Její křik slyšel místní dozorce a hned vyskočil na střechu za makakem a nabízel mu pytlíček ořechů. Když mu dal čtvrtý, samec to již nepobral a brýle pustil. Nožičky byly okousané a skla odřené od tašek na střeše, jak sjely dolů. Tak si Majka připsala k ceně zájezdu dalších 23 000,- Kč. Nebyla však jediná, která přišla o brýle. O kousek dál jedné Japonce brýle doslova naporcovaly. Boty na stromě v rukách opic byly vidět několikrát. Tak skončil náš první výlet.